kocourkovakocicka: Ne, ještě mi řekl - To je už jen můj pes a abych se pokusila si sbalit všechno, že by tu nerad ještě po půl roce nacházel moje věci. Jinak se na mě furt usmívá, když večer beru psa na delší procházku, tak chodí semnou.. Jako by nic.
kocourkovakocicka: Víš co, on asi dva dny po rozchodu brečel, nemohl se na mě ani podívat. Pak jsem na víkend odjela a když jsem se vrátila, byl jak vyměněnej. Vysmátej, veselej..
kocourkovakocicka: Já si myslím no.. Bavili jsme se o tom a on prej si tak procházel ten náš vztah od začátku, jako "reflektoval" svoje chování prý. A že se mi nediví, že s ním být nechci. Zvláštní no..
kocourkovakocicka: Jako že přemýšlel o tom, jak se choval za tu dobu, co jsme spolu.
imperatrice: Tak to bych použila slovo revidoval a ne reflektoval. :D
No prostě se určitě snaží bejt jako nad věcí. Ale uvnitř je hluboce raněnej.
kocourkovakocicka: Já vim no.. Já furt mam pocit, že bych tu chtěla zůstat, ale nevím, jak to vyřešit mezi náma. Jako abysme byli spolubydlící? To mě by vyhovovalo, ale jemu ne. Jenomže jako partneři jsme každej jinde a každej chceme něco jinýho..:(
imperatrice: Kdybys tam zůstala, jen by to jitřilo rány a ten rozchod by byl takovej nedokončenej. Já bych se už kvůli němu snažila odejít co nejdřív. Kdyby tě měl pořád na očích, hojení rány by se mu pořádně prodloužilo.