editt: To chápu, taky bych chtěla mít od všech, a hlavně od rodičů, svatej pokoj. Já, vím, oni to asi myslí dobře, ale ať mě nechají žít můj vlastní život (byť se jim sebevíc nemusí líbit)...jenže to dost dobře nejde, když s nima žiješ pod jednou střechou :(
ava*: No tak to rodičům normálně vysvětli, že bys teď chtěla být sama a ať tě nechají být... Oni si třeba myslí, že by se ti teď naopak měli věnovat víc...
---
ava.pise.cz
kocourkovakocicka: Oni naši si myslí, že moc "neotravujou", ale nevím, jak to nějak nekonfliktně vysvětlit, že na mě nemají pár dní mluvit..
Uvidíme, ono mě to přejde zas..
chaostheory: to věřím, tohle musí být těžký... mně stačí, když jsem teď doma na pár dní třeba o víkendu a už si říkám, jak zase bude fajn být ve svém klídku. ale ono si časem zvykneš - vím, že je to něco trochu jiného, ale když jsem celý loňský rok bydlela zase doma (místo na koleji), tak to ze začátku byl taky děs, ale nakonec jsem doma zpohodlněla :D snaž se to brát tak, že to má i své výhody
kocourkovakocicka: Já si pamatuju, jak jsem "trpěla" když jsem jezdila domů na víkendy ze školy.. Ale teď je to do toho i takovej zvláštní pocit, že jsem jinde, než "doma".. Chápete? Už jsem měla ten domov jinde a teď si zase musím zvykat tady.. Navíc bulím, protože se mi nevejdou věci do skříně, protože tu nemám svoje pohodlí, jak bych chtěla, nemůžu jít do kuchyně, aniž by na mě koukal někdo, co si dělám k jídlu a tak.. :( Ale naši jsou fakt hrozně hodný, já je moc miluju, jenom to trochu nedávám teď