Moje sestra a co se u mě děje

Ani nevím, kde začít, ale situace doma se segrou je taková, že mě to fakt hodně mrzí a nevím, jak se zachovat dál..

Prostě když to vezmu, babička říká, že jsme na sebe od mala byly se segrou ošklivý, že jsme na sebe žárlily a tak. Asi na tom něco je..

Mezníky - naše nejhorší hádka, při které jsme rozflákaly dveře v obýváku, řvaly jsme na sebe fakt hnusný nadávky (Jako děvko a podobně..). Bylo mi asi šestnáct, segře čtrnáct.
Další byl, když se začala vídat se svým bývalým a já to prokecla před mámou. Vím, udělala jsem špatnou věc, svěřila se mi a já to neudržela.. Ale omluvila jsem se jí tolikrát.. A od té doby cokoli, co mi řekla, nikdo jiný ode mě neslyšel.

Když jsem šla do Prahy do školy, tak se to mezi náma hodně zlepšilo. Nepsaly jsme si nějak denně jak kamarádky, ale prostě jsme spolu vycházely a byl klid. Pak jsem se vrátila domů, ale po 3 měsících jsem se odstěhovala ke Kájovi, 2 roky žila s ním, takže jsme vesměs taky vycházely. Ale teď, co jsem se vrátila domů, je to hrozný. Je na mě pěkně protivná a cokoli řeknu (i když to neříkám jí, ale třeba mámě a jí se to vůbec netýká), tak na mě hrozně útočí. A pak se dozvím od své kamarádky, že o mě říká, jak jsem líná, že nic nedělám doma, našim s ničím nepomůžu, celý den proležím v posteli, jsem protivná, že mam v pokoji bordel a nejsem schopná ho uklidit.. A to je ještě dobrý. Nedávno jsem se od holčiny, která mojí segru ani nezná, dozvěděla, že jedna segry kamarádka o mě vyprávěla, jaká jsem (a teď doslova) falešná svině, že zneužívám lidi, že by si na mě měla dávat pozor a samý takový perličky.. Tak to mě hodně mrzelo, fakt hodně. :(

A teď nevím, jak se mám zachovat.. Zkoušela jsem náš vztah hodněkrát vylepšit, momentálně jí jdu z cesty a ustupuju, aby byl doma klid.. Už se ani tomu jejímu napadání nebráním, protože by z toho byla hádka a já nechci stresovat rodiče.. Hrozně mě to mrzí..

A trošku veseleji:
V neděli mi píše Honza (jo, ten na kterýho jsem nadávala), jestli bych mu nepůjčila auto. Kámoška si zlomila klíč od pronajatého bytu a náhradní klíč má majitelka nějakých 80km daleko. Tak jsem mu řekla, že jo, ale že pojedu s ním, protože by se to našim moc nelíbilo. Nakonec to bylo super, holčina milá, pokecali jsme si všichni pěkně. Honza mi pak říkal, jestli s ním zas nechci jet do Německa, tak jsem kývla. Jeli jsme do Augsburgu. Bylo to zas fajn, akorát teda tentokrát jsem měla naprosto ztuhlej krk po tý cestě a večer pěknou migrénu.

Včera jsem se na facebooku pustila u kamarádova odkazu do debaty o politické situaci. Jeden kluk tam psal celkem rozumný věci a pořád odpovídal jen mě. Tak jsme si začali psát vzkazy, dnes na chatu a zítra se sejdeme.. Úplně se bojím těšit, aby mi pak zas neublížil, ale nějak si nemůžu pomoct, je milej, v hlavě to má srovnaný, líbí se mi no..:) Takže budu doufat, že to bude ok..:)

No a dnes večer zase Honza - jeli s kamarádem z Německa z fůry a nějak blbě sjeli na dálnici a že se nestihli vrátit včas, aby kamarád stihnul vlak domů. Tak jestli bych ho neodvezla. No jo.. Blbá blbá, ale zas kdybych já byla v takový situaci, tak bych taky chtěla, aby mi někdo pomohl.. Takže jsem ho odvezla. Hlavně čím víc Honzu poznávám, tak tím víc vím, že sice spolu nebudem mít já nevím jakej vztah, že to je prostě kluk, kterýho je lepší mít za kamaráda (už jen proto, že ty kvanta dobrých kamarádek bych asi nezvládala a žárlila) a že je na něj spolehnutí, když něco potřebuju. Prostě když zavolám v noci, že jsem zůstala viset s autem někde, tak on přijede..

Nu, tak jsem se zase vypsala.. Myslete na mě zítra, ať se mi schůzka vyvede..:)))