Válčíme

Zítra to bude týden, co máme doma Lia. Už sledujeme malé pokroky a jen se modlím, aby to bylo opravdu dobrý, protože jestli z něj bude takovej pes závislák, co bez nás nevydrží ani minutu a bude tu celý dny vyštěkávat a pokňourávat, tak nevím, co budeme dělat. Zatím jsem s ním doma, ale až si najdu práci?

Naše malé úspěchy:

• Poprvé vydržel doma sám, když jsme odběhli do večerky a byl potichu. Ovšem vys..l se v kuchyni a kousal Kocourovo botu. (Té žádná škoda, nejradši bych mu je vyhodila.)
• Párkrát už se vyčůral na podložku, dostal piškot a velkou pochvalu podle instrukcí, aby si pamatoval, že když to udělá tam, tak dostane odměnu, že to je správně..
• Spí skoro celou noc, začíná nás budit většinou kolem šestý, kdy už se Kocour musí pomalu probouzet.

Ale pak mě zase srazí, že kňučí, když se zavřu v koupelně a poslední dva dny tu zkouší, že bude štěkat i na nás, zmetek. Takže nastoupily noviny na trestání, ale je mi to hrozně proti srsti :( Každý radí něco jinýho, občas jsou ty rady dost protichůdný a už mi z toho jde hlava kolem. Teď mi tu ten náš moula spinká u nohou a člověk by ho umačkal, jak je roztomilej, voňavej a heboučkej..

Takže kromě starání se o pejska se taky musím učit být hodně hodně trpělivá, protože to vůbec není moje silná stránka..