Zítra to bude týden, co máme doma Lia. Už sledujeme malé pokroky a jen se modlím, aby to bylo opravdu dobrý, protože jestli z něj bude takovej pes závislák, co bez nás nevydrží ani minutu a bude tu celý dny vyštěkávat a pokňourávat, tak nevím, co budeme dělat. Zatím jsem s ním doma, ale až si najdu práci?
Naše malé úspěchy:
Poprvé vydržel doma sám, když jsme odběhli do večerky a byl potichu. Ovšem vys..l se v kuchyni a kousal Kocourovo botu. (Té žádná škoda, nejradši bych mu je vyhodila.)
Párkrát už se vyčůral na podložku, dostal piškot a velkou pochvalu podle instrukcí, aby si pamatoval, že když to udělá tam, tak dostane odměnu, že to je správně..
Spí skoro celou noc, začíná nás budit většinou kolem šestý, kdy už se Kocour musí pomalu probouzet.
Ale pak mě zase srazí, že kňučí, když se zavřu v koupelně a poslední dva dny tu zkouší, že bude štěkat i na nás, zmetek. Takže nastoupily noviny na trestání, ale je mi to hrozně proti srsti :( Každý radí něco jinýho, občas jsou ty rady dost protichůdný a už mi z toho jde hlava kolem. Teď mi tu ten náš moula spinká u nohou a člověk by ho umačkal, jak je roztomilej, voňavej a heboučkej..
Takže kromě starání se o pejska se taky musím učit být hodně hodně trpělivá, protože to vůbec není moje silná stránka..