Článek Trochu smutno..
Komentáře k článku: Trochu smutno..
apok@lypsÍk: ...ale dává to smysl, chaos je pouze zdánlivej, budu-li chtít do toho kecat, stane se kozel zahradníkem, tudíž jen napovím něco o nutnosti hledání společného kompromisu na všech frontách (ale na každý zvlášť, žádná valná hromada!), tj.mantinely s rodiči a mantinely ve vztahu.Pravidla hry. V konečném důsledku je to s tou prací držkou do zdi, bez vlastní realizace vzniká nežádoucí přílišná závislost na okolí, a to nejen ta hmotná (?)... Víc do toho nejdu, teče mi máslo po hlavě!
soninka: A není to prostě jen moc brzo od doby, cos ukončila vážný vztah? Nečekáš od něj jen automaticky to, cos měla tolik let?
kocourkovakocicka: Asi máš pravdu, že čekám to, co jsem měla. Na co jsem byla zvyklá...
orchidejka: No, já jsem na tom poslední týden s náladou dost podobně. A to i přesto, že práci mám a u rodičů nebydlím.
Je trochu problém, že jste každý zvyklý na něco jiného. Ale třeba se to srovná. Ale ten pocit, co popisuješ na konci, není moc dobrý...
kocourkovakocicka: Jsem nějaká přecitlivělá, úplně mě přepadají takový pocity, že už to nikdy nebude dobrý (ta situace z prací), přijde mi to hrozně beznadějný a pak tu sedim a brečím..
Já doufám, že srovná, na některý věci si pomalu zvykám, on je přístupnej se bavit a nějak řešit všechno... Jenom se bojím některý věci říkat, abych ho úplně neodradila.
orchidejka: S tou prací to chápu. To člověku nepřidá. Držím palce, ono se to jednou musí prolomit. 
Ono se to všechno srovná. Ještě není asi tak dlouho od rozchodu, ne? Dej si čas to všechno nějak vstřebat...
kocourkovakocicka: No, bez práce jsem byla od listopadu 2010 do srpna 2011, pak jsem byla 3 měsíce v tý bille a od listopadu 2011 jsem zas doma Takže mi z toho fakt hrabe..
A od rozchodu to jsou 4 měsíce.. Asi fakt je brzo.. Ale o Tomáše nechci přijít..
orchidejka: Tak to se ti nedivim, to by mi hrabalo taky. Kdyby nebylo blogu, tak bych ani netušila, že je tak těžký sehnat práci. Držim palce, ať se konečně najde něco pořádnýho.
Nemyslim si, že o Tomáše přijdeš, podle toho, co píšeš, mi přijde docela chápavej a v pohodě.
kocourkovakocicka: Mě to štve.. Někam dám životopis a buď mám málo praxe, nebo mám moc vysoký vzdělání a bojí se, že jim odejdu brzy a radši vezmou někoho jinýho.. Já nevím, umím s lidma vycházet, působím sympaticky (podle ostatních) a schopná jsem.. Ale stejně prostě...
Je chápavej, otázka je, jak dlouho ho to bude bavit. No, musím se trochu vzpamatovat, takhle to dál nejde.
orchidejka: Tak to chápu, že tě to štve. Já to nechápu, že tě někde nevezmou. Fakt ne...
On ví, že jsi se před pár měsícema rozešla po dlouhém vztahu, ne? Tak na sebe nespěchej, on to pochopí.
aknazuz: Nepropadej beznaději! Nejsi blbá, ne?
Někde na Tebe čeká nějaké super místo, jenom se musí uvolnit. Třeba si pak nakonec budeš ještě vybírat, kam půjdeš. Hlavu vzhůru.
Ty rodiče by mě taky štvali, u mě to zase začíná s mamkou, ale já mám aspoň výhodu v tom, že nejsem moc doma a naučila jsem se neodpovídat. Ale i tak občas padají otázky, že se mi to nelíbí 
Zase na druhou stranu jsou některé večery s mamkou fajn a mám pocit, že to je spřízněná duše
A co říct ke vztahu? Je to všechno moc brzo. Já sama bych na to netlačila, ale řekla bych, že mi to takhle nevyhovuje a chtěla bych najít nějakou společnou cestu.
kocourkovakocicka: Já s těma našima vycházím jak se dá.. Pro ně to taky není jednoduchý a navíc vzhledem k situaci s prací mojí mě defacto živí, takže se ani nedivím, že jim to leze na nervy.. Jen chvílema mám takový šílený stavy, že bych fakt brečela..
Už zas koukám, kam bych se aspoň na chvíli pracovně upíchla, ale já prostě nechci jít zas prodávat do supermarketu
A co ke vztahu.. Je to brzo a já to moc hrotím.. Hlavně si to musím uvědomovat v krizovejch situacích..
svesticka®pismenkuje.cz: Hmmmm. Bydlení s rodiči nic moc. No a ten váš vztah, nevím... Moc se teď neorientuju, ale dlouho spolu nejste, ne? Hned ze startu takové nesladění, to se mi nezdá moc dobré.
kocourkovakocicka: Jsme spolu cca měsíc.. Ono to není tak hrozný, jen já jsem nějaká přecitlivělá poslední dobou. Hlavně se vždycky bojím mu něco říct, že mi vadí, abych nevypadala jak nějaká blbka, co si pořád stěžuje, ale když se pak o tom bavíme, tak on je naprosto v pohodě a chápavej.
marinka: Tak bydlení s rodiči, když už je člověk zvyklej bydlet sám , je strašně náročný. Ale tak nepředpokládám, že tam budeš věčně, to bys stejně nevydržela.
Já si tim taky prošla, navíc jsem tam zpátkybyla s malym. No, pro všechny je lepší, že bydlíme odděleně-konečně!
S tou prací to je těžký, ale vydrž, nakonec určitě něco najdeš.
A ten Tom? Hele ze začátku ho můžeš ještě lecos naučit, ale čemu se přizpůsobíš přesto, že se Ti to nelíbí, toho se už hned tak nezbavíš. Zas je fakt, že pokud na takovejhle vztah neni zvyklej tak vám oběma asi dá zabrat se sladit, ale při oboustranej snaze se to dá zmáknout(časem).
A kdyby ne? Na světě je přece spouuusta dalších chlapů.
kocourkovakocicka: Tvoje komentáře mě vždycky potěší
S rodiči to jde.. Chvílema to je náročný, ale zas máme barák, pokoj mám v podkroví, tak tu mám klid.. Jen jsem nebyla zvyklá hlásit, že někam jdu a kdy se vrátím.. Ale tak pusa mi neupadne.. Ale je fakt, že v rámci dobrých vztahů je lepší bydlet odděleně..
Já se snažím ho naučit, zatím se chytá.. Tak uvidíme... ))