Nečekaná sms

V úterý večer jsem byla hrozně naštvaná. Teda ono nebylo proč, ale já vždycky, když se mi trochu bortí moje plány, mám pocit, že se mu hroutí celej svět, že tohle nejde a že je nemožný, aby něco nešlo a že se asi zblázním. A přitom o nic nejde.

Prostě máma je nastydlá, nemůže spát, tak chodí sem ke mě do podkroví naproti do pokoje spát. A když sem chodí, tak nechci, aby tady byl Tom, protože v tom našem baráku je slyšet všechno.. Jakože segra občas zaslechne něco k sobě do pokoje (má ho pode mnou), to mi nevadí - já toho za ty léta, kdy si sem vodila bývalýho, slyšela dost. Ale mít mámu hned za dveřma, to je dost divný. No prostě jsme se domluvili, že úterý necháme plavat a uvidíme se ve středu. Úplně jsem měla pocit, že takhle to nejde, že prostě spolu musíme být hned (blbá jsem, já vím. Nevím proč to dělám.) a nějak jsem se nemohla uklidnit. A najednou mi přišla zpráva. Koukám do mobilu a absolutně nechápu, jak je tohle možný!

Psal mi Kuba. Má to něco společnýho s tím, že se mi o něm z pondělka na úterý zdálo? Divný náhody. 
"Ahoj, zítra budu projíždět přes KV i Ostrov, tak abys mě nepomluvila, tak ti to oznamuju :D když to dobře půjde, tak bych tam mohl být kolem 18h. Kafe a cígo? ;)" a já byla fakt naprosto mimo. Jako Kuba mě pěkně naštval dřív - samozřejmě tím, jak se na mě "vykašlal" a pak taky tím, že tak trochu balil mojí kamarádku. A já jsem takový tele, že on jen pošle pitomou smsku a já se můžu rozplynout. Hned jsem se uklidnila, vztek mě přešel a už jsem začala vymejšlet, kde se sejdem, protože ve středu budu v Ostrově odpoledne a večer, co si vezmu na sebe, co si udělám s vlasama, abych vypadala co nejlíp... Psali jsme si asi hodinu, musím říct, že ten jeho ojedinělej smysl pro humor mi trošku chybí.. To je fakt co slovo to perla někdy s ním. Navíc jsme se v úterý večer s Tomem trošku nepohodli, takže jsem si říkala, že se nebudu pořád já snažit, já něco dělat, ať si nemyslí, že mě má tak jistou a bla bla bla, nevím, na co jsem to všechno myslela. 

Každopádně ve středu odpoledne hned po práci mě Tom vyzvedl, jeli jsme k němu, koukali na film, pak jsme si konečně promluvili tak, jak jsem si myslela, že bysme měli.. Dost mě překvapil, protože mu říkám: "Vždycky mluvím jen já, tak bych taky chtěla, abys mi něco řekl, jak ty si to naše fungování představuješ a tak. Ten vztah nemá být o tom, že já něco chci a ty se tomu podřídíš, musíme se spolu domluvit na něčem." a on mi odpověděl: "Když já nemám žádný výhrady.. Já jsem prostě jenom v tomhle trochu natvrdlej, tak potřebuju trochu kopnout. Já s tebou chci bejt, mám tě rád, vůbec mě nenapadlo, že bys tu semnou chtěla bejt, když ještě potřebuju skočit nakoupit a trochu poklidit. Proto jsem říkal, že bych přijel až večer. A nemám pocit, že bych se ti podřizoval, víš moc dobře přeci, že se do ničeho tlačit nenechám. Mám jedinej volnej den v týdnu a ten chci věnovat tobě, já mám svůj klídek, pohodu, necejtím se omezovanej, protože ti nevadí, že mám 4x týdně trénink. A i po tréninku za tebou přijedu kdykoli si vzpomeneš a rád." Trošku mě dojal. Buď je to hezký, nebo se nechám moc lehce uklidnit hezkejma slovama. Ale fakt je, že co se týče tý komunikace a domlouvání, jak jsem pár týdnů zpátky nadávala, tak je to fakt v pohodě už. 

Nicméně blížila se hodiny, kdy Tom chodí k mamině na večeři. Tak jsem psala Kubovi, jak to s ním vypadá a on mi psal, že bude u mě tak kolem devátý večer - takže moc pozdě. Nakonec jsem to odpískala, že to necháme na jindy, až zas bude mít cestu přes Vary. Na jeho průpovídky o sexu v kamionu jsem raději nereagovala.. Zaprvé jsem teď spokojená a nějak mě ani nenapadlo, že bysme spolu něco měli a za druhé mi to za to nestojí. Znova si nechci nechat ublížit jako předtím.

No a měli jsme nakonec s Tomášem moc hezkej večer :)