Byla jsem na dvou pohovorech. Za poslední měsíc. Víc se nepoštěstilo. Předtím jsem to moc nerozebírala, tak teď se do toho trochu dám.
První pohovor byl v jednom hotelu. Sháněli asistentku IT oddělení - místo přesně pro mě! Pohovor byl naprosto v pohodě, zasmáli jsme se, řekla bych, že jsem poprvé zvládla tohle na jedničku. Jenomže.. Slečna, co dělá v tom hotelu na ředitelství na recepci se nakonec rozhodla, že postoupí na to místo asistentky.. Takže nic. To jsem obrečela, protožeto bylo fakt perfektní místo.
Druhý pohovor byl v jedné stavební firmě. Tedy lépe řečeno v buňce na staveništi. Je to pražská firma, sháněli asistentku vedoucího projektu, který teď momentálně realizují tady ve Varech, bylo to jen na rok, ale lepší něco, než nic. Jenomže.. Chtěli němčinu. Tu já umím, fakt umím, ale jak jsem pomalu rok nemluvila, tak jsem měla problém, když mě pán zkoušel z překladu (nějaký odborný text o stavbě) a i když mi diktoval dopis. Prostě potřebují někoho, kdo bude překládat ty složité texty a opravovat po ostatních chyby v dopisech a tak. Na to asi úplně nemám, ale snažila jsem se, co to šlo, fakt..
Zítra mě čeká třetí pohovor, takže uvidíme.. Už bych hrozně chtěla, aby něco vyšlo.. Doma jsem čím dál šílenější..
Dále jsem měla nedávno svátek. Celý den smsky, vzkazy na facebooku, pořád někdo přál. A můj milý nic.. Večer přijel, koukli jsme na ordinaci v růžové zahradě (já už to nesleduju tak 3 roky, ale on na to nějak je zvyklej koukat :D) a stále nic! Už jsem chtěla být naštvaná, protože jako aby si vzpomněli i mojí bývalý, nebo moje jednorázové úlety a popřáli mi a můj přítel ne? Navíc, když se jeho mamina jmenuje jako já?! No a po dvou hodinách konečně mi říká:"Miláčku, já bych málem zapomněl, všechno nejlepší a tady máš něco.." Čokoláááda, akorát teda studentská pečeť, tu já nepapám, ale nevadí, byla jsem ráda, že si vzpomněl. :)
ALE! Největší překvapení se konalo den poté. Měla jsem přes den u sebe pejska od Káji, šla jsem s bratránkovo přítelkyní a švagrovou na procházku, užívala jsem si. A světe div se, Tomáš volá hrozně brzy. Byla to středa, to nemá tréninky. Říkal, že po práci musí domů a pak za kámošem, domluvili jsme se, že za ním dorazím kolem půl šesté. A teď mi asi ve čtyři volá, kdepak jsem, co dělám, jak se mám a kdy přijedu. Musela jsem domů ještě do sprchy, převléct se, sbalit si pár věcí na noc.. No ta půl šestá stále platila. A co se nestane, dorazím domů a on mi znovu volá, jak na tom jsem? Trošku stíhání, ale byla jsem ráda, že konečně taky projevil trochu iniciativu, když mu já říkám "Nevím." "Ozvu se." "Asi za hodinu." (obvykle to říká on). No nakonec to dopadlo tak, že přijel, dojeli jsme vrátit psa a když jsme se stavovali u jeho maminy pro jídlo (ano, mamka mu dělá jídlo do práce a tak), tak pak přišel do auta a dává mi krabičku na šperky se slovy:"To máš ještě k tomu včerejšku.. Ono to nebylo hotov víš.." A normálně mi vyrazil dech - naušnice s řetízkem, fakt moc krásný. Vůbec bych nečekala, že vybere něco tak pěknýho. (Kamarádka vyrábí, takže od kamarádky.) No takže jsme měli takovej hezkej večer celej. :)
No a jinak, abych se pochlubila, dostala jsem naprosto krásnou kytičku od rodičů:
A od nich a sestřičky dohromady telefon...
Jako ne, že bysme si normálně k svátkům dávali takový dary, ale ten telefon se mě už před týdnem ptala segra, jestli bych nechtěla. Že ho kamarádka koupila mámě k Vánocům a máma ho nechce. Je nový, nepoužívaný, v záruce. Za 2000,-. Tak jako což o to, chtěla bych, ale finance nejsou. Segra se nabídla, že mi ho koupí a pak jí to zaplatím. Tak jo teda. Jenomže druhý den mi píše, že už ho ta holčina prodala. No jo, chtěli udělat překvápko. Jenomže... To by nesměla maminka naznačovat (ač neúmyslně..). Takže jsem tušila. Takže mám žůžovej telefon, navíc nokii, kterou teda nepreferuji, ALE! Musím říct, že zatím maximální spokojenost! Telefon super, všechno funguje.. A ta růžová je náhodou docela pěkná. :)))