Jak jsem přišla o foťák

 Stalo se to 18. května. Byla jsem v práci v pátek, na obědě. Volala jsem mámě, jak to bude s dědovo narozeninami a byla divná. Postupně z ní vylezlo, že jede domů, že nás asi vykradli. Nevěděla jsem, co dělat, hlavně žádné zmatky. Došla jsem zpět do práce a čekala na telefon. Za chvíli máma volá, že nás opravdu vykradli a čekají na policii. Byla ještě polední pauza, ale kolegyně mi řekla, ať jdu, že mě omluví. 

Přijela jsem, všichni před domem, který procházel psovod s ovčákem. Obcházeli jsme dům, snímali se otisky, zkoumalo se, kudy se mohl dostat dovnitř. 

Když se začaly hledat stopy uvnitř domu, myslela jsem, že to nezvládnu. Všude bordel. Hrozný, nehorázný bordel. Vyházené věci, zpřeházené.. Segra měla notebook na posteli. Tátovo dva notebooky zůstaly v obýváku. 

"Jestli bude chybět jen můj notebook a foťák, tak skočím z toho novýho okna nahoře v kuchyni." vtipkovala jsem ještě. "A nemohla byste to nechat, až budeme mít po směně?" vtipkoval semnou příslušník. 

Došli jsme do podkroví, do mého pokoje. Notebook tam byl. Uff.. Ale foťák nikde.. Tak to už jsem nedala a brečela.. 

Začal kolotoč - odjet na výslech, na sejmutí otisků, objet zastavárny, hledání dokladů, fotek... 

Dopadlo to tak, že foťák není, pojišťovna nám nedá ani korunu. Toho dotyčného sice chytili, momentálně čeká na soud, ale je to nějaký blbec, co snad nikdy nemakal, takže z něj si těžko něco vezmeme.. 

Tudíž nezbývá, než šetřit na nový.

Lidi, zamykejte, 10x kontrolujte a nenechávejte otevřená okna ani na mikroventilaci!