Četla jsem článek o tom, jak ženy přemýšlí, jak sní o různých scénářích svého života. A hodně se mi líbil a za sebe musím říct, že u mě to platí.
Když si tak sedím v práci a přemýšlím, už mi hlavou běhá "příběh", jak se tu objeví někdo. Nějaký muž, který je zrovna v mém životě podstatný. Jak mi řekne, jak mě miluje, vezme mě na oběd. Nebo si představuji to, co bych asi chtěla, to, že nejsem sama, že jsme někde s přáteli, já tam mám toho svého partnera.. Nebo se na mě v krámě usměje pěkný chlap, úsměv opětuji a hlavou už mi běhá scénář, jak by si mohl říct o číslo, jak spolu půjdeme na schůzku.. A popravdě tohle snění a fantazírování mi pomáhá zvládat ty chvíle, kdy se cítím neuvěřitelně osaměle.
Ale občas, když se na některou ze svých představ fakt soustředím, tak se téměř vyplní. Nechápu to, ale už se mi to párkrát stalo. Naposledy teď v sobotu. Byla jsem s holkama na diskotéce a jedna kamarádka do mě hučela, že nejvíc Toma (bývalého) naštvu, když sbalím jeho kamaráda. Já teda se mstít ani nechci, ona se mu ta jeho nová pomstí dost tím, jaká je a co z něj dělá, ale říkala jsem si, že nějaký ten flirt by nebyl od věci. Tak jsem si vzpomněla na jedno, co byl nezadaný a dost se mi líbil. Viděli jsme se naposledy někdy v létě na akci ještě s Tomem, v kontaktu nejsme a ani facebook na něj nemám. Na diskotéky nechodí. A najednou, po tom, co jsem nad tím pár hodin přemýšlela, tak se tam objevil! Celý večer po mně pak pokukoval, pozdravila jsem ho, usměvy.. Ale nic víc, nechtěla jsem. Takhle bych se mstila jen sama sobě.
Nicméně zvláštní náhoda.
A jak to máte vy? Taky sníte, fantazírujete, vytváříte si různé příběhy?