Kocourkovakocicka | Středeční odpoledne

Včera jsme absolvovali první očkování. Pejsek byl tak hodnej u veterináře, jen maličko kvíknul, když mu píchli injekci, ale jinak byl zlatej. Za to v autě vyváděl, jak kdybychom ho týrali. Ale jen cestou na veterinu a k našim, když jsme navečer jeli domů, tak spinkal. U našich běhal po zahradě (to jsme měli schválené, jelikož tam jiná zvířátka nechodí), konečně se aspoň vykadil venku, čůrat ale venku nechtěl, s tím čekal až na doma.. Troubík jeden.

Já si jela s tátou pro nové auto. Zatím jsem s ním tedy nejela až k sobě domů, ale nechala jsem ho u nich. Je tam problém s plynovým pedálem - když se nastartuje teplý motor, tak pedál zůstane sešlápnutý a nejde s ním pár minut nic dělat. Ale jinak je naprosto v pořádku, jezdí parádně. Posilovač to sice nemá, ale oproti favoritu, jak kdyby ho mělo. Je malý, pěkný, už se těším, jak budu drandit s novým. S fafíkem nesmím moc rychle - je tam něco s pravým předním kolem, tak se táta bojí, aby mi někde neulítlo. Asi to stejně trochu obrečím, až ho odvezeme do šrotu :( Moje první autíčko po tom, co jsem si udělala ten zpropadenej řidičák.

Řidičák jsem vlastně nejdřív vůbec nechtěla. V 18 si ho udělali ve škole všichni, takže jsem si pěkně vozila prdku autem s kamarádkou. Neměla jsem potřebu ho mít sama. Pak jsem šla na školu do Prahy a tam mi přišlo naprosto zbytečný ho mít, po Praze autem, to mi přišlo jako noční můra. Bohužel, když jsem se vrátila po studiích do rodného města, zjistila jsem, že v každém zaměstnání mají v požadavcích řidičák. Nastoupila jsem tedy do autoškoly. Po půl roce (ano po půl roce, buď jsem nemohla já, nebo nemohl instruktor..) a po třech pokusech na závěrečkách jsem ho konečně dostala. První samostatná jízda taky byla dost hrozná, ale snažím se jezdit poměrně často a muž mě pořád chválí, jak se lepším a lepším :)

Zjistila jsem, že není nad to mít vedle sebe někoho, kdo vám sice občas poradí, ale nekecá a hlavně nesahá!!! do řízení. Táta mi třeba řekne - tam se nevejdeš. Ačkoli normálně bych si zpomalila a zhodnotila situaci, nebo prostě zastavila a počkala, tak jsem začala zmatkovat. V mých začátcích jsme jeli s mámou, babičkou a dědou nakoupit. Od začátku jsem říkala, že dědu vedle sebe nechci, protože mám v živé paměti, jak mámě, když ještě řídila, sahal na volant a podobně. Obě mi říkaly - neboj, on to dělat nebude. A co udělal? V jednu chvíli, když jsem stála v koloně, tak mi zatáhnul ruční brzdu - prý abych necouvla. Zaprvé jsem se lekla a za druhé ji zatáhl tolik, že jsem ji pak nemohla dát dolů! Takže dědečka vedle sebe nikdy více :)