Moje rozhodnutí je prostě MOJE rozhodnutí!

Rozhodla jsem se chodit cvičit. Sestra chodí už přes rok na Fitbox, tak jsem to zkusila, líbí se mi to a budu na něj chodit. Ta úleva, když mlátíte do pytle.. A skoro celou dobu to nebyl pytel, ale Tomáš.......

No a pak jsem se rozhodla, jak už jsem tu psala, že se přihlásím na VŠ, kombinované studium obor Bezpečnostně právní studia na Policejní akademii. Měla jsem z toho všeho takovou radost, že kromě vás tady jsem to nikomu neřekla, aby mi jí někdo nezkazil. A dnes jsem to řekla kamarádce. A to jsem neměla dělat. Vyslechla jsem si zas, proč jako to budu dělat, že to je zbytečný, vyhozený peníze, titul je stejně k ničemu, stejně nebudu na soudě dlouho, tak na co takovýhle obor... A ještě to napsala tak jako - přece nechceš na tom soudě zůstat, když ani neplatí pořádně.
Tak tentokrát jsem se ale nedala. Řekla jsem, že školu prostě dělat chci, tohle mě zaujalo a prostě se přihlásím, tolik peněz to nestojí a raději budu cpát peníze do školy a cvičení, než třeba do různých pařeb a podobně.. Navíc je to právní vzdělání, se kterým tedy člověk právníka dělat nebude, ale uplatnění je širší, než jen u Policie.. A že na soudě rozhodně zůstat chci, protože mě to baví a mám to tu ráda, mám fajn kolegyně a raději prostě budu dělat za míň peněz, ale spokojená, než za víc, ale zase vystresovaná a nešťastná. Tak jí sklaplo. Kamarád, co u toho našeho dopisování byl, tak mi řekl, že jsem měla být ještě drsnější, ale zas.. Všeho po troškách.

Mám teď takovou náladu, energii, chtěla bych tolik věcí změnit, nevím, jestli mě tak nabilo to cvičení nebo se něco mění samo od sebe, něco v mém chování  a přemýšlení.. Ale mám momentálně pocit, že dokážu všechno, co chci..

Takže úkoly pro mě:

• Naučit se lépe vycházet s tím, co mám. S penězi teda. Prostě nebudu chodit každý týden někam, do práce autobusem, ne autem a víc si vařit do práce obědy. To pro začátek.
• Vydržet u toho cvíča a chodit pravidelně
• Začít se pomalu, ale jistě trochu učit na ty zkoušky - aspoň si sem tam něco přečíst