Kocourkovakocicka | Za co panebože, za co...

Když přestanu řešit jeden problém, objeví se jiný.. A já teď nevím, jestli stojí za řešení.. 

  Takže od začátku. Mám kamarádku R. Ta mě seznámila před DESETI LETY s Á. S Á jsme si sedly a jsem takzvaně nejlepší kamarádky. 
Měly jsme všechny mezi sebou nějaké problémy, takže byly doby, kdy jsme se spolu navzájem nebavily. Teď, když jsme dospělý a pomalu nám táhne na 30, tak jsem myslela, že už je to všechno ok a můžeme se bavit normálně.. Měla jsem asi měsíc zpátky takový výkyv po pár vínech, že jsem před R řekla, čím mě Á naštvala a co mě mrzí. Ale protože se pak něco opakovalo, tak jsem to už Á řekla konečně narovinu, trošku jsme pročistily vzduch. 
  Jenomže teď v pátek jsme byly s R i Á a byly tam další kamarádky R. Dvě jsem znala už dřív, jednu jsem poznala ten večer. S tou jednou, co znám déle se domlouváme, že pojede na hory na jeden den, protože je bez práce, má čas v týdnu a já chci jet, když nebude moc lidí. Nevím, vzala si na mě číslo, dala mi svoje a řekly jsme si, že se ozvem. A ta holčina, kterou jsem poznala v pátek, tak zase mluvila o nějakém wellness víkendu, že by zařídila přes přítele se slevou, já zrovna sháním pro segru, tak jsem se jí zeptala, ona mi na sebe dala číslo a ať jí v sobotu zavolám, že to během dne zjistí.. 
  No a pak si mě Renata vzala na bar. A začala na mě rozjíždět, jako ať si laskavě uvědomím, že to jsou její kamarádky, moje ne, moje jsou to známé a že jako ona si nepřeje, abych někam jezdila s její kamarádkou na hory a jako jestli mi připadá normální, že někoho znám 3 hodiny a už jako si na něj beru číslo. A že mi v tomhle nevěří, že jako její kamarádky se nenechaj "přebrat", ale prostě jako že mi nevěří. A že se o tom s Á bavily a že jako ona jí to říkala, že určitě na tu holčinu budu mít hned číslo. 

  Jako byla jsem už dost napitá, takže jsem nebyla schopná jí na to reagovat ani. Ale mám z toho do teď vztek.. Nechci s ní mluvit, nechci se v tom pitvat, ale dělám to, protože o tom přemýšlím.. Ale nemám ráda konflikty, tak nevím, co mám dělat. Znám R 23 let, mrzí mě to, že je to jak to je, ale ona mi prostě vyčítá věci, který se staly před deseti lety a navíc nechápu, proč mě seznamuje se svýma kamarádkama, když nechce, abych se s nimi bavila.. 
Mám teď akorát pocit, že bych za ní nejradši udělala tlustou čáru a smazala jí ze svýho života. Ale je mi to prostě líto. :(

  Já si myslím, že je normální, že prostě se s lidmi takhle bavím, sbírám kontakty, jsem prostě přátelská, společenská, nemám problém se seznamovat s lidmi.. 

  Co si myslíte vy?