Kocourkovakocicka | Jak se vede

V práci už se zaučuju na nové pozici. Jsem z toho nějak vyřízená, je toho hodně, větší zodpovědnost.. Ale baví mě to a těším se, až to budu zvládat úplně sama.

Co mě ale trápí, to je moje chování vůči chlapům. Myslela jsem, že jsem v pohodě, ale jak mi někdo řekl, držím si od nich pěkný odstup.. 
Za poslední dobu jsem se seznámila s jedním. Je to kamarádky kolega z práce. Vypadal v pohodě, ale.. Nevím proč, ale mám to tak skoro vždycky, že si nejsem jistá po tý první schůzce, jestli se mi ten dotyčný líbí a pochybuju o tom. Většinou se to pak srovná, že to přestanu řešit a uvědomím si, že mi s tím člověkem bylo fajn, ale teď to nějak nepřešlo. Byli jsme v pondělí na kafi a procházce. Fakt to bylo fajn. V úterý mi psal, celý den jsme propsali a byla jsem hrozně ráda, že jsem se mu očividně líbila. Jenomže ve středu to začalo. Měla jsem v práci do pěti, učila jsem se spoustu nových věcí, byla jsem vycucaná, neměla jsem moc čas odepisovat. První bylo, když mi psal: "Tak půjdem ven ve čtvrtek, vem deku a opalovací krém, budem si mazat záda." - to mi z nějakýho důvodu bylo proti srsti. Ignorovala jsem to, napsala jsem jen, že ve čtvrtek nemůžu. Tak dobrý, psali jsme si dál, domlouvali se na pátek a on to s tím krémem a mazáním zad pošle znovu! A pak začne s věcmi: "No a jaký jsem na tebe udělal vlastně dojem?" "A když se v pátek uvidíme jen na chvilku, tak bysme se pak mohli vidět v sobotu." "Ty dneska píšeš, jak kdyby mi odpovídal někdo jiný." "Přijde mi, jako by si se vymlouvala." No a já myslela, že mi hrábne. ANO, od té chvíle jsem se vymlouvat začala. 

Byla jsem vyždímaná z práce, z něj, ve stresu, že s ním ani snad nechci nikam jít.. Jela jsem za svým "postelovým kamarádem" na cígo. JEN na cígo. Potřebovala jsem se uklidnit a on mě vždycky rozesměje. Navíc jsem myslela, že se dal dohromady s bývalou. Přijedu za ním a on mě obejme, tak jsem začala brečet. No, takže srandičky srandičky a pak jsme se stějně dostali k tomu, že jsme spolu vlastně dlouho nebyli a že bysme měli chuť.. Spala jsem jen asi 3 hodiny, ale pomohlo mi to.. Uklidnila jsem se, odreagovala... 

Ve čtvrtek mi zase psal ten kámošky kolega, tak jsem mu už napsala, že prostě jsem si zvykla dělat si co chci, že mám hodně aktivit a nechci je rušit a že v neposlední řadě mám pocit, že na mě moc tlačí. Tak napsal, že je dobře, že jsem mu to napsala, že v pohodě a že na mě nechce tlačit nebo mě omezovat. Ale vzápětí zase psal, kdy se teda uvidíme. Když jsem neodpovídala, posílá mi "??" a podobně.. PROČ???? Já tohle nechci!

Připadám si jako Alenka v Říši divů, nevím, kde jsem, kdo jsem... Proč dělám, co dělám? Vybírám si nedosažitelný chlapy, protože u nich mám (teoretickou) jistotu, že to nikam nepovede, takže mě nebudou omezovat a neublíží mi. Aspoň k tomu jsem došla při tom svém přemýšlení.. Prostě si od chlapů držím odstup.. A přitom bych chtěla být zamilovaná a aby byl někdo zamilovaný do mě.. :/

Ale jinak jsem, když pominu CHLAPY, tak jsem spokojená, mám super kamarádky, fajn práci.. Je sluníčko, blíží se léto... :)