Je to pár let, co jsem měla kratší vztah s jedním starším.. no řekněme mužem, ale duševně spíš klukem. Seznámila nás moje kamarádka. Jeho vrstevníci už mají všichni děti, jsou ženatí, či vdané a on stále nic. Vztahy na pár měsíců, jeden delší, ale stále nevyhovující. Ani já jsem neprošla. Pro mě naštěstí.
Jeho předchozí partnerka mu nevyhovovala, protože neuměla moc vařit, já jsem mu nevyhovovala, protože nejsem extra sportovně založená a v té době mi zbýval rok studia. Slečna, se kterou chodil po mě studovala až v Brně, uměla vařit, ale nakonec to s ní skončil, protože byla málo akční. Prý je mladá a měla by neustále sršet nápady, co budou dělat.
Ale abych se dostala kam jsem chtěla. Když jsme se rozešli, zůstali jsme v konaktu, občas se nezávazně sešli, ačkoli já setrvávala v naději, že si to třeba ještě rozmyslí. Po té, co mi došlo, že z toho už žádný vztah nebude, zůstali jsme přáteli. Nemám ve zvyku bývalé partnery odepisovat a mazat ze života, přeci nebudeme dělat, že se neznáme, takže se zdravíme, občas si popovídáme. Ale s tímhle, říkejme mu Sporťák, to prostě nešlo. Jeho vtipy, které jsem dříve považovala za skvělé, se začaly až moc opakovat, až to bylo trapné, jeho kritika všeho, co jsem udělala (fotkami počínaje, koupí trička konče...) a také to, že jediné, co ho zajímalo bylo, zda s někým chodím (nebo spíš spím). Takže jsem mu jednou řekla, že mě už ty jeho kecy nebaví, o svých potencionálních partnerech se s ním bavit nehodlám a že si tím pádem nemáme co říct. Chvíli byl pokoj (asi měsíc) a pak zase.. "Tak co? Už někoho máš? Prosímtě, co to jako máš zas za fotku? Tomu říkáš pěkná fotka jo? A na co sis kupovala ten obrovskej foťák, mě stačí mobil a fotky mám super. Co to máš za triko? To je hrozná barva.." Ignorace byla zbytečná, takže jsem mu znovu napsala, ať se na mě nezlobí, ale že si myslím, že se nemáme o čem bavit a ani nějak nemám zájem a aby mě dál nekontaktoval. Z mobilu jsem si číslo smazala dávno, z facebooku taky, jediné, kde se mi ho nepodařilo zablokovat je chat na gmailu. Ale od té doby jsem měla relativně klid. Pak se začal kamarádky vyptávat, jak se mám, co dělám, JESTLI S NĚKÝM CHODÍM a podobně. Poprosila jsem jí, aby mu něříkala nic, že si nepřeju, aby věděl, s kým co mám, kde bydlím, kde pracuju. Řekla mi, že mu řekne, co uzná za vhodné, akže když mi psal:"Slyšel jsem, že s někým chodíš a bydlíš tam a tam..", bylo mi jasné, kdo mu to asi řekl... Takže kamarádka je další člověk, kterému sděluji méně informací, protože jsem zjistila, že nejen jemu vykecává vše, co jí řeknu. Ale pořád to šlo. Až do srpna. Ten blbec, pardon Sporťák, začal pracovat ve firmě, kde dělá máma. Samozřejmě dobře ví, že to je moje máma, ale dělal, že jí nezná. Během týdne ho ženské z kanceláře, které ho denně vídají, začaly pomalu nesnášet, právě pro ty jeho rádoby vtipy, ty pokusy o flirty a tak. Vrchol byl, když to zkoušel na mojí mámu, nechápu, že mu to není trapné.. No nicméně mám tu smůlu, že když občas jdu za mámou do práce, tak ho prostě potkám. Pozdravím ho a dál se nezajímám. Ale pokaždé mi přijde ta samá smska.. "Přijď večer ke mě na drink..."
Nezbývá mi, než ignorovat, ale nechápu, kde se v tom člověku bere to sebevědomí, arogance a jistota, s jakou se chová. Holt někomu chybí mravní zásady a zábrany...
Na jednu stranu bych tuhle kapitolku svého života nejraději vymazala, ale na druhou stranu si díky takovýmhle zkušenostem o to více vážím svého současného partnera..
