Venčení a nový kamarád

S Liem jsme zase pokročili. Už čůrá venku. Sice mu to ujíždí stále i doma, ale myslím, že když ho navykneme na pravidelnost, když bude vědět, že chodíme v určitou dobu ven, tak se naučí vydržet. Zatím je holt maličkej a neudrží to. Jsme rádi, že už se nebojí venku, dokonce při slovech "Jdeme ven?" vrtí ocáskem

Byli jsme se u kamarádky nechat převážit, tak máme 2,5 kila, dovezla nám nové krmení, Bosch granule. Jehněčí s rýží. Mám pocit, že Liovi je jedno co jí, hlavně, že jí. Zatím. A já doufám, že mu to vydrží. Máme obrovský pytel, který vydrží tak na tři měsíce, možná čtyři, takže ať ani nezkouší, že to jíst nebude

Neodolala jsem a zase si udělala pár foteček. Ukázalo se, že když chce (rozumějte - za patřičnou odměnu), je z něj šikovný a poslušný model

Poprvé jsem se nechala přemluvit, když nám to i zkušená chovatelka potvrdila, a vzali jsme Lia na návštěvu ke kamarádce, která má psa a kocoura. Prý když jsou oba očkovaní a zdraví, tak je všechno v pořádku. A hlavně už bychom ho měli seznamovat, aby se později moc nebál nebo nebyl agresivní na jiná zvířáta.

Těšili jsme se, jak bude pěkně vyvádět s jejich malou fenečkou (já jí říkám tryskomyš), ale co se nestalo? On se pěkně zkamarádil s kocourem!

Nejdřív se poštuchovali, koucour se nechal celkem mordovat, ale pak ukázal, že si umí zjednat pořádek a dal Liovi co proto - zalehl ho, packu mu strčil do tlamičky, aby ho nekousal všude okolo, druhou si ho přidržoval, jak potřeboval a pořádně ho olízal!

Fotka je bohužel nekvalitní z mobilu, ale příště vezmu foťák.