Kocourkovakocicka | Trápení s babičkou

Kocourova babička je 88letá paní, která za celý svůj život nevzala kromě léků na spaní jediný prášek. Do poslední chvíle, než jí vezli do nemocnice ještě doma luxovala a věšela záclony. Moc hrdá, aby přijala nabízenou pomoc.

Když jsem viděla, co s ní udělal týden v nemocnici, řekla jsem, jestli by nebylo lepší ji vzít domů, zajistit pečovatelku a každý den za ní někdo z nás bude chodit. Ano, trošku si na sebe šijeme bič, ale mě se příčí, aby člověk, který celý život dřel pro svou rodinu, měl nedůstojné stáří a smrt někde v komunistické nemocnici, kde si ho nikdo nevšímá a celou dobu tam jen leží a kouká do stropu. U babičky se vyskytly jisté příznaky nemoci. Zmatenost, slabost, nechuť k životu, nechuť k jídlu.. Začali ji léčit na depresi a také nám sdělili, že se jedná o počáteční formu demence. Ale v tomto stadiu ji lze léky dobře potlačit. Vyléčit ne, ale hodně zmírnit.

Druhý den po naší návštěvě babička nebyla schopná vstát z postele - to znamená, že potřebu vykonávala také do postele, stěžovala si na bolest nohy a domů nechtěla už. Dnes byla zase v pořádku, vyloženě to byla zase ona, generál, aktivní a pomoc nepotřebující. Vím, že to bude ještě dlouho kolísat (léky zabírají až v průběhu několika týdnů) a časem se to bude zhoršovat, ale nedovedu si představit, že by zůstala v té nemocnici. To by nám umřela během měsíce.

Přítelova maminka z toho neustálého stresu, co se bude dít, má zpět problémy se srdcem, přítel má starost o babičku, o mámu a navíc má teď hodně perný týden v práci, takže se nemůže osobně podílet na dění..

Já dělám aspoň to málo, co můžu.. Vozím je autem kam potřebují, zařídila jsem pečovatelku, půjdu vyřizovat sociální příspěvek a starám se, aby bylo doma co k jídlu a aby tu měl Kocour po práci klid..

Nejhorší je, jak je člověk bezmocný.Když se to jednou objeví, už to nikdy nezmizí... :(