Kocourkovakocicka | Co to je za lidi?

Dnes jsem byla svědkem toho, jak jsou lidé absolutně lhostejní k neštěstí jiných. Tedy někteří.

Jeli jsme už domů s Pájou a Markétou, když koukáme v protisměru nabourané auto, venku paní s chlapcem. Paní brečela, v šoku, kluk se držel za krk. Asi deset metrů za nimi stálo v koloně několik aut. Nikdo nevylezl. Pája zastavil a přeběhli jsme přes svodidla zjišťovat, jak jim můžeme pomoct. Naštěstí byli oba připoutaní, airbagy zafungovaly, takže vypadali jen šokovaně. Paní stále opakovala:"Vždyť jsem nás mohla zabít.. Ještě, že jsem nevezla svoje miminko.." Kluk se držel za krk, že nemůže dýchat, měl takový skelný pohled, nebylo mu dobře. Záchranka přijela asi po 5 minutách od zavolání.. Pak jsme jeli.

A co se stalo?

Začala pěkná bouřka, hrozně pršelo, chvíli dokonce padaly kroupy. Na té straně silnice, kde paní jela se v jednom pruhu za tohoto počasí vytváří obrovská louže přes celý jeden jízdní pruh. Paní jela sice asi 50tkou, ale louži uviděla na poslední chvíli a už se jí nestihla vyhnout. Auto se začalo točit, první otočku ustála, druhou už ne. Narazila čelně do dřevěného ohrazení (takové to jak se dělá skleněné.. Tady je to prostě ze dřeva) a ještě asi 10 metrů bylo auto odhozeno.

Co mě dostalo, že lidé, co za nimi zastavili a !čekali v autě! co bude, jestli vylezou nebo nevylezou, tam prostě stáli, pak začali odjíždět.. Až když tam naběhl Pája, tak jeden pán vylezl, začal aspoň shánět trojúhelník.. Pak tam zastavil další, ten to tam nafotil s tím, že jemu se tohle stalo před měsícem na tom samém místě - také kvůli té obrovské louži, a že to požene na magistrát, aby s tím konečně něco udělali.

Nevím, co by bylo, kdybychom jim nepomohli, nechápu, jak je možné, že někdo nepomůže, když vidí nehodu a jen sedí a čumí..