Kocourkovakocicka | Posledních pár dnů

PÁTEK

Nákup s babičkou, nákup s mámou, procházka s kočárkem :) Konečně jsem si povozila malou Lůcu :) Teda musim říct, že tlačit ten kočár je dobrá makačka, chodit denně na dvě hoďky, tak mam za chvíli těch pár kilo, co bych potřebovala shodit, dole :)

SOBOTA

Rozhodli jsme se s Kájou, že jsme dlouho nebyli na výletě. Liáček se taky potřebuje proběhnout, takže někam vyjedeme. První co nás napadlo - vlakem do Lokte a odtamtud pěšky na Svatošky a z Varů pak busem do Ostrova. Ale ouha, já šla tou kdysi krásnou procházkou z Lokte do Varů před deseti lety naposledy, to to bylo fakt krásný, pohodička, za celou dobu člověk potkal 2-3 lidi.. A teď? Na každém kroku cyklista. To je hezký, že to je cyklistická stezka, ale zůstalo to i jako turistická, ale bohužel jako pohodová procházka už to není. Kdybychom potkali těch kolařů 10... Ale projelo jich snad 50!! Takže pes celou dobu na vodítku, ještě měl zrovna ten den hodně blbej - pořád zlobil, škubal se na vodítku, jak kdyby na něm šel poprvé.. Ale co mě štvalo nejvíc, že jsme my museli pořád uhýbat. Šli jsme za sebou, když jsme viděli, že někdo jede, ale kdyby oni na tu chvilku, než nás objedou, se taky zařadili za sebe.. Ne, oni musí jet vedle sebe a povídat si a my ať lezem do kopřiv podél cesty..

No, na Svatoškách jsme výlet zapili dobrým pivem, najedli se (já měla výbornou gulášovku, dokonce to nebyla pytlíková, Kája si dal halušky, ale za 95,- porce jak pro mimino...) a celé jsme to završili hodinovým vysedáváním na Dolňáku při čekání na bus směr Ostrov.. 

Večer jsem se ještě dokopala jít k Markétě na slibované vínečko. Nakonec to bylo fajn, hrály jsme Dostihy a sázky, kecaly..

NEDĚLE

Ta byla taková smutná trochu zas. Dopoledne jsme koukali na Červeného trpaslíka. Najednou kolem jedenácté Kájův telefon. Už podle výrazu mi bylo jasné, že se něco děje. Babička. Jeho mamka jí nesla oběd a zjistila, že babička se ještě ani neoblékla a ložnice je zavřená, zazmatkovala a první volala Kájovi, aby přišel. Hodinu jsem čekala, až se ozve a už se smiřovala s nejhorším, ale pak volal, že babička je v pořádku. Tak nějak. Prý v noci zakopla a spadla, odřela si kolena, narazila lokty a nemohla se zvednout ze země. Od půlnoci tam takhle ležela :( Ale když jí Kája zvedal a říkal, že to bude dobrý, že jí odvezou do nemocnice, tak se s ním začala prát, že do nemocnice nepotřebuje, že si ruce a nohy namaže alpou a bude to dobrý. Saniťáci byli fajn, babičku naložili, odvezli, v nemocnici klasicky jedna nepříjemná sestra, seřvala babičku, Kájovu mámu, až když tam Kája došel, tak se uklidnila (asi vypadal hodně naštvaně, tak se bála, aby nezačal řvát on na ní :)).. Babičku si tam nechali na vyšetření a pozorování, ale tentokrát leží na interně, nově zrekonstruovaném oddělení, mají nové postele, na pokoji jsou jen tři, sociální zařízení mají také každý pokoj svoje, babička má u postele zvonek, věci jsme jí dovezli a dneska za ní zajdem.. Až se mi chtělo brečet, jak byla nešťastná, že tam zas musí být.. Ale díkybohu si nic nezlomila, jen odřela a narazila trošku a navíc na interně jsou moc milé sestřičky..

Večer jsem konečně vyřídila tu mojí malou bouračku. Spíš ťuknutí.. Prostě jsem si hlídala nalevo a napravo koukla pozdě. Naštěstí na tom druhém autě je jen odřený lak, takže jsme se domluvili, že dneska dojedem tady do prodejny barev a laků, tam namíchají sprej v barvě auta a Kája jim to nastříká. Jsem ráda, že to nemusíme řešit přes pojišťovnu a že to je vyřízené.