Rozhodla jsem se tento víkend strávit u svých milovaných rodičů. Původně to mělo být jen přespání ze soboty na neděli, ale v pátek máma potřebovala na nákup a proč jezdit zbytečně sem a tam. Navíc Kája měl radost, že si konečně poslechne novou muziku bez toho, aby měl pocit, že mě tím děsně štve. (Neštve mě to hodinu, ale psytrance není můj oblíbený styl a po několikahodinovém poslechu z toho mám vyloženě prapodivný stihy.)
Pátek
Užívám si pohodičku. (Maminka byla tak ráda, že mě má doma, že kolem mě pořád běhala, jestli něco nechci - až jsem se styděla
A přišlo to, na co jsem celou dobu čekala. Jít někam s babi a dědou, tak člověk musí počítat s tím, že bude ostuda. Dědovo lamentování v Intersparu:"Ježiš no tak to my teda budem chodit do tesca, tam dávají pořád tašky zadarmo!" a tak dále.
Nejčerstvější historka předčí plno těch minulých. Děda s babi v Baumaxu. Děda drží v ruce plastový poklop a volá mému tátovi. Dochází mu kredit a ozve se hodně hlasité upozornění před tím, než se začne hovor vytáčet. Děda si dá telefon od ucha. Táta zvedne telefon a jelikož do něj hrozně řve, tak to děda slyší. Dá si k uchu poklop a začne mluvit. Táta pořád křičí:"Já tě neslyšim, jseš tam??" Babička se mezi záchvaty smíchu zmůže jen na:"Dej si k uchu telefon!" A celý krám má o zábavu postaráno.
A tahle historka pobavila plno lidí dvojnásob. První várku v Baumaxu, druhou várku na zastávce na kolonádě. Mysleli jsme, že jsou to rusáci.. A nebyli.. Ale taktně se nesmáli, až když jsme zalezli do autobusu...
No a po příjezdu domů jsem se KONEČNĚ po půl roce naložila do vany plné pěny...
