"Trpí-li se ve dvou a nemohou-li si ti dva navzájem pomoci, jitří se jejich bolest až osudně: vždycky to končí tím, že jeden druhému přičítá za vinu, že trpí." Romain Rolland

Vzpomněla jsem si na Káju a náš konec vztahu... Posledních pár měsíců je přesně shrnuto v tomhle citátu...

A už to zase začíná, sbírala jsem moudra a teď je sem budu pořád dávat.

Láska je rozhodnutí, akt naší vůle. Je to slib.
Kdyby šlo jen o pocit, neměl by příslib, že spolu budeme na věky, žádné opodstatnění.
Pocit se objeví a zase může zmizet.

Erich Fromm

Od prvního pohledu od prvního napsanýho slova víš, že ten člověk ti zasáhne do života nějak, že ti ho změní, že tebe trochu změní a že už napořád pro tebe bude něco znamenat. Je jedno, jestli něco hezkýho nebo negativního, ale prostě vždycky už ho budeš mít v paměti.

A takhle to teď mám. Neustále to mám v hlavě a nemůžu se toho zbavit. Vím, že to ještě není konec, neptejte se jak, já sama nevím, jak je možný, že vím, ale už se mi to v životě stalo několikrát. Jen nevím, jestli mám dost trpělivosti..

Stalo se vám někdy, že jste někoho poznali a hned od začátku věděli, že vám ten člověk nějak "změní" či "ovlivní" život?