Kamarádi, omlouvám se vám, ale posledních pár dní nějak není síla nic psát, číst a komentovat. Ale nebojte.. Doženu všechno, až se srovnám.. Depka je prostě svině.. 

 Byla jsem na dvou pohovorech. Za poslední měsíc. Víc se nepoštěstilo. Předtím jsem to moc nerozebírala, tak teď se do toho trochu dám.

První pohovor byl v jednom hotelu. Sháněli asistentku IT oddělení - místo přesně pro mě! Pohovor byl naprosto v pohodě, zasmáli jsme se, řekla bych, že jsem poprvé zvládla

Perfektní.. Miluju jí. 
 

 "Při týhle písničce myslím na tebe... Začala se mi líbit od té doby co jsem s tebou seděl v autě a uvědomil jsem si jak jsem rád že jsi tam se mnou... Mám tě rád."

 Za poslední dva měsíce se mi ozvali jen DVA lidé z těch asi 70, které jsem oslovila na základě jejich inzerátu.. Dva pohovory, ani na jedno místo mě nevzali.. Nějak jsem z toho zase nešťastná.. Věřila jsem si a oboje to byly místa, na který bych se hodila a uměla všechno :(((

Začínám si zas připadat dost depresivně, neužitečně, zbytečně, hloupě... Nevím, co mám dělat dál? :(((

V úterý večer jsem byla hrozně naštvaná. Teda ono nebylo proč, ale já vždycky, když se mi trochu bortí moje plány, mám pocit, že se mu hroutí celej svět, že tohle nejde a že je nemožný, aby něco nešlo a že se asi zblázním. A přitom o nic nejde.

Všichni si myslí, že největším snem každé ženy je mít dokonalého muže...

Zbláznili jste se ?

Naším největším snem je žrát a nepřibrat!

Copak je nového?