Po pátečním návratu z Franfurtu mě přepadla lehčí depka. Byla jsem pěkně protivná, chudáci naši, museli mě mít plný zuby.

Včera mi psal Honza, jo ten, jak na moje narozky přišel do Barracudy a pak tam balil jinou holku na baru. Nebo teda jak on tvrdí, řešil tam něco s kamarádem. (Ten tam s nima sice stál, ale stejně..). Nicméně, Honza jezdí kamionem po Evropě a tak nějak už mi párkrát psal, když jel na otočku jenom, jestli nechci jet s ním. Naposledy do Berlína. A teď Frankfurt.

Od prvního pohledu od prvního napsanýho slova víš, že ten člověk ti zasáhne do života nějak, že ti ho změní, že tebe trochu změní a že už napořád pro tebe bude něco znamenat. Je jedno, jestli něco hezkýho nebo negativního, ale prostě vždycky už ho budeš mít v paměti.

A takhle to teď mám. Neustále to mám v hlavě a nemůžu se toho zbavit. Vím, že to ještě není konec, neptejte se jak, já sama nevím, jak je možný, že vím, ale už se mi to v životě stalo několikrát. Jen nevím, jestli mám dost trpělivosti..

Stalo se vám někdy, že jste někoho poznali a hned od začátku věděli, že vám ten člověk nějak "změní" či "ovlivní" život?

in hopeless place..

Tohle můžu momentálně poslouchat pořád dokola :)

V sobotu jsem měla rodinnou oslavu doma. Bylo to celkem fajn, dostala jsem parfém od Donny Karan - zelený jablíčko, tu vůni hrozně miluju, (Jen škoda, že za tu dobu, co jí používám, jí začlo používat tolik ženských.:)), pár kytiček, několik lahvinek vína a melounovou vodku (mňam!) a pak nějaký ty korunky. (Za který si nic nekoupím, ale budu se z nich snažit vyžít,

Je to tak, zní to hrozně. 25 je lepší. Nějak neprožívám krizi, že bych stárla, to ne. Spíš jsem měla ve dvaceti, po maturitě, v prváku na škole, určitý představy, kde zhruba můj život bude v tomhle věku. A ono se z toho nesplnilo nic. Jo, mam dodělanou školu. Ale co mám dál? Další neúspěšnej vztah, pár flirtů, nemám práci, bydlím zpátky u rodičů..

Zbytek dní v Praze jsem využila mimo dalšího hledání práce ke schůzkám s kamarády, které jsem dlouho neviděla. Linda, spolužačka z vošky, mi poradila, že mám obepsat spolužáky, kteří se uchytili na dobrých místech. Prý taky než dostali práci takhle zkoušeli známé.. Tak jsem to zkusila a byla jsem hrozně mile překvapená, kolik lidí je ochotných mi pomoct.. Hrozně mě to potěšilo a Linda je navíc hrozně pozitivní holka, pořád s dobrou náladou, vždycky mě tak nakopne! :)

A dneska Zuzka - spolužačka z gymplu. Hrozně dlouho jsme se neviděly, tak jsem byla ráda, že aspoň na chvíli to vyšlo.

Víte, když jsem ve Varech, tak mám pocit, že mě nic nečeká, že fakt je to o tom si někoho najít, vdát se, mít děti. Ale když jsem tady, tak mám najednou pocit, že toho zvládnu hrozně moc a chci něco dokázat..

Našla jsem si práci. Bylo to hrozně rychlý. V pátek mě přijali, v pondělí jsem nastupovala. U pohovoru mi řekli, co budu dělat, byla jsem nadšená, prostě administrativa, přesně to, co jsem chtěla. Jenomže...
Včera jsem nastoupila, probírali jsme smlouvu a tak.. Místo slibovaných 15 tisíc čistého bych měla 11 tisíc a k tomu něco, podle toho, jak bych si já

Po třídenním alkoholovém maratonu jsem se konečně trochu vzpamatovala. A mám pocit, že do svý oblíbený Barracudy asi DLOUHO nepůjdu.
Začali jsme u bratránka v penzionu, hráli jsme karty, pili panáky. Pak jsme šli do města, začali ve FooPaa (fuj hnus nikdy tam už nejdu) a skončili v Barracudě.

Halloweenská